Müshee BLOG
wz

HLAVNÍ STRÁNKA

Rubriky
DVD obaly
Kyberumění
Nová média
Wallpapery
Škola
Zábava

Ostatní
Fotogalerie
Jiné blogy

Oblíbené stránky
Fran Drescher site
Claudia Black
Marina Sirtis
Imzadi site
INSK 2004
CestoBlog
Rizikové kácení

GUESTBOOK

Administrace
přidat článek
upravit článek



od 1.9.2006

Valid HTML 4.01 Transitional

Valid CSS!
==As We May Think - závěrečné shrnutí==



Autor: Lucie Bartůňková - 04.02. 2008

Vannevar Bush napsal tento článek v roce 1945, tedy chvíli po válce. Zabývá se v něm zejména otázkou, co by měla věda a vědečtí pracovníci v tomto období dělat, když již nemusí sloužit k vojenským účelům.
Hned na začátku článku je tedy otázka „Co mají vědci dále dělat?“ Bush si na ni zároveň i odpovídá – pro biology a lékaře se toho moc nezmění, protože ani během válečného období nemuseli opustit své předchozí výzkumy. Většina vědců z ostatních odvětví však byla nucena opustit akademické prostředí a zaměřit svoje bádání na problémy spojené s válkou.
Bush se v tomto článku proto snaží vymezit několik směrů, kterými by se tito vědci mohli při svém bádání vydat. Zároveň také navrhuje i několik konkrétních vynálezů a vylepšení, které jsou podle jeho názoru pro společnost užitečné, ne-li přímo potřebné.
Přes tyto jednotlivé vynálezy se Bush dostává až k přístroji, který nazývá memex. Jedná se o jeden z jeho největších přínosů, jelikož tím byly položeny základy principu hypertextu.

Text Vannevara Bushe je rozdělen na osm částí.

V první části se zabývá především otázkou uplatnění vědců v poválečném období, ale řeší také otázku rozvoje jednotlivých oborů. Upozorňuje na to, že věda sice umožnila zrychlení komunikace mezi jednotlivci, ale zároveň nás zahlcuje velkým množstvím iformací, které již není možné sledovat v čase, ve kterém vznikají. Vyslovuje tedy myšlenku, že množství vědeckých záznamů začíná přerůstat únosnou míru, kterou jsou lidé schopni zpracovávat a také se v nich orientovat a je tedy nutné si v těchto činnostech pomáhat stroji a také mezioborovou spoluprací.
V druhé části se Bush zaměřuje na fotografii, kterou považuje za velmi dobrý způsob uchovávání informací. Jelikož vidí velmi rychlý vývoj v tomto oboru, předpokládá, že nebude problém vymyslet takové fotoaparáty, které by byly velikosti ořechu a dělaly fotografie velikosti 3 mm čtvereční. Zmiňuje se také o přístroji, na kterém bychom si mohli fotografii prohlédnout hned po vyhotovení, vzásadě jde o předpověď vzniku fotoaparátů Polaroid a později i digitálních fotoaparátů. Za velmi důležitý krok považuje Bush minimalizaci záznamového média.
Třetí část se věnuje možnostem záznamu textu na různá média. Podle Bushe je systém psaní perem nebo na psacím stroji pomalý a neefektivní. Mnohem lepším způsobem by bylo zaznamenávání pomocí mikrofonu, kdy by se mluvený text zapisoval pomocí nějakého přístroje sám. Vědcům by takový způsob ulehčil práci, protože by měli při bádání volné ruce a přitom by mohli bez omezení zapisovat svoje poznámky.
Ve čtvrté části se Buh věnuje počítání. Zmiňuje starověké počítadlo abakus, ale také moderní počítací přístroje. Předpokládá, že když lidstvo dospělo od abaku k moderním počítacím přístrojům, dospěje od nich opět o stejný kus dále. Zároveň poukazuje na to, jak tyto přístroje zlepšují práci vědců a urychlují jejich práci.
V další části řeší Bush problém, zda je možné navrhnout stroj, který by vyhodnocoval příkazy pomocí formální logiky. Takový stroj by totiž v mnohém ulehčil vědcům práci, protože by mohl nacházet odpovědi na pokládané otázky a vědci by tak měli více času na samotné bádání. Také zde Bush popisuje fungování strojů s děrnými štítky a žhavými elektronkami a ukazuje to na příkladu placení v obchodě pomocí karty.
V následující, šesté, části Bush polemizuje nad způsobem řazení a indexování, které se používá při organizaci dokumentů. Klasické řazení je abecední nebo numerické. Bush však upozorňuje na to, že toto řazení neodpovídá způsobu lidského myšlení. Naše myšlení pracuje na asociativních principech a proto je nutné těmto principům přizpůsobit i práci s dokumenty. V této části proto Bush přichází s konceptem přístroje, který nazývá memex. Jdeo stůl s obrazovkou a klávesnicí. Na klávesnici se zadá dotaz a dokument, který je odpovědí na dotaz se objeví na obrazovce. Zároveň je možné pomocí tlačítek a páček s dokumentem dále pracovat – prohlížet si ho, ale také jednotlivé dokumenty mezi sebou propojovat.
Funkce a přínos memexu je Bushem dále rozváděna i v sedmé a osmé části textu. Bush zde popisuje možnosti, které by tento přístroj dal vědcům v jednotlivých oborech, ale také právníkům, historikům, chemikům atd. Předpokládá, že memex by umožnil vznik nových encyklopedií, které by byly mezi sebou propojeny a měly by vzásadě neomezenou kapacitu. Také přirovnává přenos informací pomocí uší a očí do mozku s přenosem informací v přístrojích. Jelikož se v obou případech jedná o elektrické signály, navrhuje napojení přístrojů přímo na lidské nervy.

Vannevar Bush se tímto článkem snažil upozornit na to, že věda nám do této chvíle zajistila dobře vybavený dům a zdravější život. Teď je na čase, aby nám pomohla rozvíjet způsoby ukládání informací, aby bylo možné je lépe využívat a navazovat na předchozí zkušenosti. Nepřímo také podnítil vznik informační vědy, která se začala těmito otázkami zabývat.




Komentáře k článku

Jméno

E-mail

Komentář k článku


Přepiš obrázek do rámečku
spodek